Kouzelné i obyčejné předměty vypadají stejně.

17. ledna 2014 v 21:02 | Katy |  Výtvory - Katy.
Ahojte,
dnes se s Vámi podělím o povídku, která je pro mě tak trošku "srdcovka". Snad se bude alespoň trošku líbit i Vám.
Tak příjemné čtení a krásný (a hlavně pohodový) víkend. :)
Katy

Seděla jsem v pokoji a před sebou jsem měla učebnici biologie. Najednou mě vylekalo zvonění pevné linky, na kterou volá vždy jen babička. Otráveně a pomalu jsem došla k telefonu, a aniž bych stihla říct pouhé "Prosím" babička už mě zvala k nim domů, že prý mi musí něco ukázat. Údajně něco kouzelného. S pozváním jsem souhlasila. Položila jsem telefon a zamyslela jsem se, co by zrovna pro ně mohlo být kouzelné, a co je kouzelné třeba pro mě.
Jak jsem záhy zjistila, pro mého dědečka, který celý život dělal jachting, jsou to diapozitivy, na kterých jsou fotky jeho první lodi. Nebo spíše ona- první loď pro všechny známá jako EVROPA, pro něj a jeho nejbližší Ariki. Když jsem viděla polorozpadlou krabičku plnou "diáků", vůbec jsem nevěděla, o co jde. Vlastně mě to ani moc nezajímalo. Ale když jsem zahlédla, jak děda dychtivě chystá všechno, jen aby nám mohl ukázat onu jeho Evropu, začalo mě to víc než zajímat. Posadila jsem se na sedačku, nasadila si brýle a zahleděla se do bíle zdi. O několik vteřin později na tomto místě bleskla první fotka, u které dědeček jen pyšně prohlásil: "Tak to je ona."
Fotka svítila na zdi asi 3 minuty. Když už jsem znala každé místo lety poznamenané fotografie, podívala jsem se na dědu, a viděla, jak se dva metry vysokému muži lesknou oči. " Víš, tohle je celé moje mládí, na této lodi jsem se seznámil se svojí manželkou, s tvojí babičkou… Učil jsem na ní jezdit i tvého strýce. S touto Evropou jsem procestoval osm států Evropy, vezl jsem na ní dokonce i monackou princeznu a poznal svůj druhý život, svoji druhou lásku- tou první je ta krásná dívka, která tam stála před padesáti lety v tmavomodrých šatech, zářili jí oči a obdivně všechno sledovala, hlavně mě."
Dědečkovi se sice leskly oči, ale mně tekly slzy proudem. Děda mě svojí velkou dlaní jemně pohladil, chytl za ruku a mlčky odvedl do svého pokoje. Sklonil se pod postel a vytáhl kus zašedlé a lety poznamenané látky. Než děda vše vytáhl, zavzpomínala jsem, jak jsem se cítila já, když jsem tuto loď viděla poprvé… byla to pro mě pouze obyčejná, ničím nevyčnívající lodička, které bych si na vodě všimla možná jen díky jejímu stáří. Jenže pro dědečka to byla prostě TA loď. V tom ten kus látky rozložil. Byla to plachta, na jejímž vrcholu se tyčily dvě šťastné číslice- 77, které tomuto muži změnily život a dokázaly mu vehnat slzy do očí i po čtyřiceti letech…Jeho kouzelnou věcí, byla ona čtyřicet let stará, pro ostatní nezajímavá Ariki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama