Proměna

6. ledna 2014 v 18:44 | Katy |  Výtvory - Katy.
Ahojte :)
Tato povídka vznikla na základě témat literární soutěže z minulého roku. Myslela jsem si, že se mně bude psát špatně, že vůbec nebudu mít žádný nápad, ale nakonec jsem při dopsání měla docela dobrý pocit, i když jsem naštěstí nic takového nikdy neprožila. Tak doufám, že onen dobrý pocit budete mít také
Mějte se krásně. :)

Katy


Dáma si sundala svůj klobouk a saténové rukavičky. Uviděla své vrásčité ruce a pomalu sklopila hlavu a přivřela oči. Zavzpomínala na své mladí, na dobu kdy jediné její vrásky byly kolem očí od smíchu, na jejích rukou byla vypnutá a hladká kůže, její postava byla dokonalá a husté kadeřavé vlasy jí splývaly až k pasu, ale většinou je nosila spletené do volného copu. Na dobu, kdy si nejvíce užívala, chodila se bavit s přáteli. Na dobu svých studií, kdy nic nebrala vážně, vše si jen užívala a problémy si hlavu nelámala. Na dobu, kdy se nosily zvonové kalhoty a topy "nad pupík" a boty na platformě. Na dobu, kdy hledala toho pravého - a že to teda trvalo. Vystřídala jich hodně, ve "svých" letech nebrala vážnost vztahů na velkou váhu, chtěla od každého něco. Dokud nepotkala JEHO. Strávila s ním celou vysokou školu, následně se vzali. Neměli tehdy úplně pohádkovou svatbu, ale zato pohádkový život. Celý život spolu strávili velice šťastně, tato dáma jej milovala. Milovala i děti, které s ním měla a samozřejmě i děti dětí- tedy svá vnoučata. Když se teď podívala na sebe, viděla úplně někoho jiného. Vrásky byly po celém obličeji i dekoltu, ruce měla jako každá stará dáma vrásčité, ale vždy upravené. Postava se značně změnila, i když byla dobrá, nemohla o sobě říct, že je "dokonalá"… Vlasy už nebyly tak husté a ani dlouhé. Vlastně byly spíš řídké a krátké, prošedivěné dlouhými léty. Jedno jí však zůstalo… stále se tak ráda chodila bavit s přáteli, stále si ráda užívala, i když už poněkud jinak - Ze všeho nejvíc milovala divadlo. Jedna věc se jí však změnila úplně nejvíce, její celoživotní jistota jí zmizela. Její manžel ji před několika dny zemřel. Dnes byl den jeho pohřbu. Žena si vše promítala zpátky. Jak si s jejími hustými kadeřemi vždy hrával, jak ji hladil po tváři a vháněl ji do nich krev, až se celá červenala. Jak ji vždy chválil, jak ji miloval a den co den jí to dokazoval. Jak milovala ona jeho. V tom se jí do očí nahnaly slzy. Vlastně jen jedna. Jedna kulatá, slaná kapička, kterou si utřela do látkového kapesníčku s krajkou. V tom vzala do ruky jeho fotku a přitiskla ji k sobě. Věřila, že i když momentálně nestojí u ní, že tu s ní stále je, že je tu stále pro ni. V tom uslyšela klapnutí dveří, uvědomila si, že už je onen čas. Fotku i krajkový kapesníček uložila do své kabelky. Upravila se v zrcátku - vždy to byla dáma s neuvěřitelnou noblesou. Vstala, spravila si svůj černý kostýmek, perlový náhrdelník, který od něj dostala k desátému výročí svatby si jen silně uchopila do levé ruky a zhluboka se nadechla. Na hlavu si precizně usadila svůj černý klobouk a na ruce navlékla ony saténové rukavičky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama